Něco tu v ekonomice páchne

Víte, jaké situaci se říká „tady něco páchne“? Říká se tak třeba situaci, kdy potkáte svého natroublého souseda, a on se na vás usmívá. Když vás dlouholetý šéf pozve poprvé ve vaší kariéře na oběd s tím, že by si s vámi chtěl o něčem důležitém promluvit. Když na vás zazvoní podomní prodejce a oznámí vám, že vám přináší roční úsporu dva tisíce korun českých na elektřině. Když světové akciové indexy jsou na historicky nejvyšších číslech.

Všímáte si? Vždycky „to páchne“, když to vypadá na první dojem tak sladce. Když se člověku nejvíc chce věřit, že je to tak, jak to vypadá.

Bylo by moc milé, kdyby se váš věčně se šklebící soused na vás odteďka už pořád jenom usmíval. Ale vzhledem k tomu, že soused je natroublý, patrně důvodem jeho úsměvu nebude jeho nově nalezená láska k vám, ale fakt, že v poštovní schránce nejspíš objevíte pošlou myš. Bylo by taktéž milé, kdyby vás dlouholetý šéf zval na oběd, aby vám mohl oznámit povýšení spojené se zvýšením platu; protože vás ale zve poprvé ve vašem životě, dá se čekat, že vám spíš oznámí, že nesplníte-li za příští měsíc prodejní plán, budete to vy, na kom bude praktikovat předepsané „cutování nákladů oddělení“. Docela by bylo i příjemné, kdyby na nás cizí lidé zvonili a ze své dobré vůle nám nosili roční úspory pár tisíc. Ovšem vzhledem k tomu, že podomní prodejce se také musí něčím živit, pravděpodobnější bude, že na vás chce nějak vydělat. Tedy že vaše domnělá úspora bude víc než vyvážena předraženými poplatky za pravidelné posílání složenek novým distributorem elektřiny. No, a když se světové akciové indexy nacházejí plus mínus kolem svých historických maxim, bylo by velmi příjemné uvěřit, že vaše akcie vám vydělávají a že navíc světová ekonomika šlape jak po drátcích, což se právě v cenách akcií promítá. Jenomže vzhledem k tomu, že svět je právě v krizi, něco tu páchne tak, že by se to dalo krájet.

Velká část evropských i amerických indexů je nejvýš od roku 2008, kdy vybublala hypotéční krize. Jeden z nejvýznamnějších akciových indexů, americký DJIA, je na hodnotě 14075 bodů, což je jen těsně pod historicky nejsilnější hodnotou 14164 z roku 2008.

Zajímavé. Vždyť akciový index by měl odrážet (zjednodušeně řečeno) budoucí dividendy, které zase by měly odrážet kondici akciových společností, které by měly zrcadlit stav celé ekonomiky. Takže podle rekordních a stále rostoucích akciových indexů se máme skvěle a čeká nás ještě skvělejší buducnost. Jenomže světu se nedaří. Velká část Evropy je v recesi a ještě v ní nějaký čas zůstane. Poslední čísla hovoří o tom, že celá eurozóna na konci roku 2012 propadala o 0,6 %. Jinými slovy, na začátku roku 2013 se máme hůř než rok předtím. A akciové trhy nám tvrdí, že se máme stále líp. Podle akciových indexů by měl stále klesat počet nezaměstnaných. Jenomže podle Mezinárodní organizace práce je nyní celosvětově o 5 procent víc nezaměstnaných než před začátkem krize a v Evropě dokonce o 100 procent víc!

Tak kde se ten růst akcií bere? Je to snadné, stojí za ním centrální banky. Máme nyní celosvětově nasypáno do ekonomiky tolik peněz, jako nikdy, centrální bankéři už nepřehazují natištěné a v mnoha případech ničím nekryté peníze vidlemi, ale rovnou buldozerem. A přitápí pod kotel čím dál víc. Jenomže je to falešná fikce bohatství. Peníze nejsou ničím kryté – jsou v mnoha zemích jen natisknuté, nemají hodnotu.

Když jsem už před mnoha lety poprvé varovala, že tenhle tisk peněz nutně musí vyvolat nějakou inflaci, mnozí se smáli, „kde jako ta inflace je?“. Kde je? No právě teď přeci v cenách akciových indexů! Zrovna tak jako vytištěné peníze nemají hodnotu, nejsou-li kryté skutečnými hodnotami, ani akciové indexy nemají hodnotu, nejsou-li kryté skutečnou prosperitou podniků. Nesmyslně nafouknuté akciové indexy jsou už prvním projevem inflace, která by se potenciálně mohla rozlít i do dalších koutů všech ekonomik. Anebo je snad normální, když od počátku roku 2009 do dneška hodnota indexu DJIA vzrostla o 115 procent? Vzrostla snad za poslední čtyři roky hodnota podniků o 115 procent?

Je to jen fikce bohatství a je větší než ty dosavadní fikce. Podobná fikce existovala třeba kolem roku 2000. A vešla do dějin pod názvem „dot-com“ bublina následovaná prudkým zhroucením finančních trhů. Další podobná fikce existovala v roce 2008 a vešla do dějin pod názvem hypotéční bublina. A byla následovaná prudkou krizí. Už abychom začali vymýšlet jméno pro stávající bublinu. (Nechť si každý doplní sám dle své fantazie pokračování.)

(Kratší verze tohoto textu byla originálně napsána pro Literární noviny.)