Tak tedy vězte, že dnes, ve druhé polovině roku 2012, kdy se podstatná část Evropy nachází v recesi a propadá se do ní stále hlouběji, je nejvýznamnější světový akciový index DJIA na stejné úrovni (13.300 bodů), na jaké byl naposledy v oné „šťastné“ době ekonomického rozkvětu v prosinci 2007.

Cena ropy, která krom jiného ovlivňuje ceny pohonných hmot, se dnes nachází asi na 115 dolarech za barel, tedy stojí stejně jako v červenci roku 2008. Neboli těsně předtím, než přišel onen Velký Pád.

A do třetice spotřebitelské ceny dneska v České republice rostou celkem rychle; meziročně jsou vyšší o 3,3 %, tedy opět rostou vlastně stejně, jako v onom „zlatém období“. A třeba ceny potravin rostou podobně (a v některých ohledech ještě víc) jako při poslední potravinové krizi.

Není to nějaké divné? Prudký růst cen od akcií přes cenu ropy až třeba po ceny potravin je obyčejně známkou, že se ekonomice daří. Co daří… že se ekonomika dokonce přehřívá! A že se taková přehřátá ekonomika s našponovanými cenami musí brzy zhroutit. Že prostě ceny musí spadnout níž a ekonomika s nimi. Se vším, co k tomu patří: s nezaměstnaností, šetřením státu, neochotou bank půjčovat, bankroty… Stejně, jako tomu bylo při Velké Krizi na přelomu let 2008 – 2009.

Jenomže česká ekonomika se právě teď zmítá v recesi. I velká část Evropy se zmítá v recesi. Kam by měly ekonomiky dál padat…? Neděsí vás to?

Mně ano.

A přitom viník je znám. Jsou to vlády, které se dál zadlužují jako o život a tím cpou do ekonomiky další peníze. A vlastně tím simulují stav, že ekonomika je přehřátá. A je to Evropská centrální banka, která cpe do ekonomiky peníze nikoliv „jako“ o život, ale skutečně o (svůj) život, protože se bojí, že se eurozóna rozpadne a s ní bude zrušena i sama Evropská centrální banka. A taktéž simuluje stav přehřáté ekonomiky. Evropa se stala závislá na pomoci vlád a centrálních bank jako feťák na koksu. Příliv peněz ani nemusí úplně vyschnout, stačí, když se nebude neustále zvyšovat dávka peněz – a Evropa má absťák.

Jenomže když jsou ceny v ekonomice přehřáté, zhroutit se časem prostě musí. To je zákon. Když ekonomika zrovna prudce roste, má kam padat. Když je recese… Hm, nechť si každý doplní sám dle své fantazie. A nechť přitom nezapomene v duchu pěkně poděkovat politikům i centrálním bankéřům za to, jak nám to zavařili. Protože oni nám to hodně zavařili.

(Kratší verze tohoto textu byla originálně napsána pro Literární noviny.)