Vezměme si třeba právě ECB. Dlouho se mluvilo o tom, že prý ECB má v září přijít s něčím velkým. Podle úniku „zaručených“ informací (které by se směle mohly měřit i s českou politikou) měla ECB oznámit program „neomezeného výkupu nekvalitních evropských dluhopisů“ za účelem nekompromisní záchrany předlužených a hnedle bankrotujících států – aby už bylo konečně dobře. (Tedy ve své nejhlubší podstatě vlastně měla přijít takzvaná monetizace evropských státních dluhů; prostě tisk nekrytých peněz.) Měla jsem sice o oné neomezenosti své pochyby, ale jeden nikdy neví. No – a nakonec přišla ECB s hotovou bombou.

Šéf ECB Mario Draghi totiž se vší vážností oznámil, že „existují rizika hospodářského zpomalení eurozóny“. A to prý hlavně „v důsledku pnutí na finančních trzích v některých oblastech eurozóny a možnosti nákazy i zbytku evropského finančního trhu“. A ještě vážněji dodal, že „tato rizika by měla být zastavena efektivní akcí“ všech tvůrců hospodářské politiky v eurozóně.

Jak prosím…? V okamžiku, že podstatná část eurozóny je v recesi a zabředává do ní stále hlouběji, se mluví o „riziku zpomalení“?

V okamžiku, kdy bez mezinárodní pomoci by už několik států nebylo schopno se financovat na finančním trhu, se mluví o „pnutí na finančních trzích v některých oblastech“?

V době, kdy statistiky jasně ukazují, jak se nákaza jednoznačně již šíří na sever, se mluví o „možnosti“ nákazy?

A to všechno by mělo být zastaveno „efektivní akcí tvůrců hospodářské politiky“, kterou si tvůrce nejvyšší, totiž ECB, představuje tak, že po svém zasedání uspořádala všeho všudy jednu tiskovou konferenci…?

To je eufemismus podobný, jako když tuhle mé děti volily Miss Moucha. Z asi deseti ohavných exemplářů onoho hmyzu titul získala jedna zelená masařka, která si jej vysloužila tím, že byla o milimetr méně bachratá než její kolegyně.

A pokud jde o ono zoufale očekávané neomezené vykupování státních dluhopisů a tedy neomezené tisknutí nekrytých peněz, zase tak neomezené nakonec skutečně není. Jde o jednu nenápadnou větu, které se ECB dopustila: Totiž vytištěné peníze poslané do oběhu – rozumějme peníze utracené centrální bankou za vykoupené dluhopisy – mají prý být „plně“ z oběhu zase staženy. Jenomže v tom je drobný háček. Stahovat peníze vypuštěné do oběhu sice lze, říká se tomu sterilizace, jenomže účinnost takového stahování ze strany centrální banky je jenom částečná. To znamená, že musí nastat jedna ze dvou následujících variant.

Buď ECB neříká pravdu, dluhopisy skutečně budou vykupovány neomezeně a inflační peníze pak zůstanou v oběhu. A můžeme se těšit na vskutku velmi macatou inflaci.

Anebo ECB říká pravdu a další dluhopisy vykoupí vždy až poté, co se jí podaří stáhnout peníze po výkupu dluhopisů předešlých. Což ale zase není neomezeným výkupem a nekompromisní záchranou bankrotujících států.

Už to tak vypadá, že veřejnost zase jednou sedla politikům a ECB na lep.

(Tento text byl originálně napsán pro Literární noviny.)